Galerie

Výstižný podtitul "Skoky pro radost" doslat do vínku první ročník akce Hobby Horse Jumping, kterou nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče, připravil Jezdecký klub Podhorní Újezd. V sobotu 15. června tak vyrostla v našem sportovním areálu speciální parkurová trasa, která nebyla určena pro skutečné koně, ale pro jezdce na dřevěných tyčích s papírovou koňskou hlavou. Parkurové skákání s hobby koníky patří už několik let k originálnímu způsobu trávení volného času. Spojuje totiž pohyb a kreativitu a stejné to bylo i v tomto případě.

Děti, které chtěly soutěžit, si nejprve hlavy svých koníků vlastnoručně namalovaly a vyzdobily je hřívou z vlny. Co koník, to originál. Až pak došlo na skákání přes překážky, které bylo třeba zdolat právě na dřevěném "hřbetu" koně.

Výška překážek se postupně měnila podle věku dětí. Těm nejmenším byly pouhé dva roky. Vždy šlo ale samozřejmě o co nejlepší čas. Na první tři závodníky v každé kategorii čekala nejen medaile, ale i tradiční jezdecká trofej - kokarda.

Závěrečná disciplína Mini - Maxi, kde se překážka zvedala po vzoru atletického skoku do výšky, nakonec nadchla i teenengery. Dalo se předpokládat, že jim půjde hlavně o adrenalin a sportovní výkony, ale že se pustí i do výroby koníků, to nikdo nečekal.

Zájem o Hobby Horse Jumping mile překvapil i organizátory, takže je jisté, že nezůstane jen u prvního ročníku. Naopak už teď mají spoustu nápadů, jak program v příštím roce ještě vylepší.  

Text: Blanka Hrdinová, fotografie: Pavel Šváb

Celkem deset soutěžních týmů se 15. června zúčastnilo 2. ročníku soutěže ve vaření kotlíkového guláše, kterou opět uspořádal místní spolek Maxinec. Všichni kuchaři přišli ráno na louku u sportovního areálu v Podhorním Újezdu dobře naladěni a od prvních okamžiků byl všude slyšet smích. Všudypřítomné bylo ale především odhodlání uvařit ten nejlepší guláš a zvítězit.

Recept měl každý trochu jiný, ale jisté bylo, že základem povedeného guláše je především správně osmažená cibule.

A protože ke guláši tradičně patří taky pivo, zařadili organizátoři letos do soutěžního programu i Pivní štafetu, do níž muselo každé družstvo vyslat své tři zástupce. Místo štafetového kolíku se předávaly lahváče - každou lahev bylo třeba nejdřív rychle otevřít a pak vypít. Teprve potom mohl totéž udělat další závodník. Jak rychle stihlo náročnou pijáckou disciplínu družstvo Spálená cibule, se ani nechtělo věřit.

Byla u toho samozřejmě spousta legrace a třebaže kotlíky zůstaly během pivního klání bez dozoru, žádný guláš se naštěstí nepřipálil.

O tom, který se povedl nejlépe, rozhodli nakonec návštěvníci. Přišlo jich tolik, že organizátorům záhy došly degustační sety. Byla jich přitom připravena rovná stovka, takže kotlíkové guláše letos hodnotila opravdu velmi početná porota.

Dobré byly všechny, ale ten nejlepší byl dílem týmu Vojická J-elita pod vedením Davida Splítka. Takže žádná JELITA, ale ELITA!

Text: Blanka Hrdinová, fotografie: Pavel Šváb 

Asi padesát dětí si v sobotu 16. března užilo spolu s rodiči a prarodiči obecní karneval.

K vidění tu byly masky všeho druhu. Z některých šel trochu strach, jiné naopak vzbuzovaly pozornost a obdiv pro svou něžnost či dokonalé provedení. Bez rozdílu však bylo jasné, že si kluci a děvčata své karnevalové role užívají.

V krásně vyzdobeném hostinci ve Vojicích byla dobrá nálada od prvních okamžiků a veselí nabývalo na otáčkách s každým dalším tancem a hrou.

Organizátoři vsadili na osvědčené soutěže, které nikdy nezklamou. Třeba lovení rybiček, házení na cíl, židličkovanou a nebo "hříšný tanec" dvojic, které musí co nejdéle udržet mezi svými čely míček.

Asi největší nadšení pak vzbudila finálová konfetová bitva, do které se ochotně zapojila i většina dospělých.

Během tříhodinového maratónu zábavy bylo živo taky ve fotokoutku, zážitky z letošního karnevalu bude tedy připomínat i množství rodinných fotografií.

Text: Blanka Hrdinová, Fotografie: Pavel Šváb

V sobotu 10. února 2024 opět prošel Podhorním Újezdem a Vojicemi průvod rozverných masopustních maškar. Dle tradice jim rychtář nejprve předal symbolický klíč od vesnice a pak už se tradiční i současné - ovšem velmi originální a nápadité masky, vydaly na pouť k vojickému hostinci. Cestou si udělaly několik zastávek na občerstvení a taky na tanec a zpěv. V čele našeho masopustního průvodu jel tentokrát povoz tažený krásným černým koňským spřežením, díky kterému mohli muzikanti šetřit síly na finále v obecní hospodě.

Tam byly po krátké scénce s porážkou a následným oživením masopustní kobyly přichystány vepřové hody. Zabíjačkové speciality sice z pultů rychle zmizely, ale domů rozhodně nikdo nepospíchal. Vždyť masopust není jen o dobrém jídle, ale hlavně o radosti a zábavě. Obojí trvalo až do pozdních hodin.

Text: Blanka Hrdinová, Fotografie: Pavel Šváb, Video: Tereza Makovcová

V neděli 17. prosince se opět rozdávalo betlémské světlo ve Vojicích na návsi. Následně proběhl průvod k místní kapličce, kde se zpívali koledy, rozlévalo svařené víno a čaj a rozdávala Vánoční pohoda.

Text: Jakub Žitko, Video: Tereza Makovcová

Druhá brigáda v obci se týkala znovuvybudování stezky, která historicky vedla nad obcí Vojice mezi sady směrem na Konecchlumí. K této brigádě se nám přihlásily celkem 3 spolky a to spolek dobrovolných hasičů, házenkářů a myslivců. V průběhu jara si všechny spolky rozdělily stezku na 3 úseky a pustily se do jejich čištění. Když byla cesta vykácená, vypsalo se výběrové řízení na srovnání terénu pomocí těžké techniky, kde se díky nejlepší nabídce tohoto úkolu zhostil pan Miroslav Kozák, a začátkem léta tedy mohl celý terén srovnat a zasypat pískovcovou drtí, kterou zdarma poskytl místní lom v Podhorním Újezdě. Poslední úprava se nesla v dosazení lavičky, kterou vyrobil pan Stanislav Kalvoda z poraženého smrku, který dříve stával u místní mateřské školy.

Všem zmíněným spolkům a spoluobčanům velice děkujeme za jejich pomoc během této brigády a doufáme, že se všem občanům bude stezka líbit a budou jí hojně využívat během procházek po naší krásné obci.

Od soboty 2. prosince nádherně svítí u požární nádrže ve Vojicích obecní vánoční strom. Rozsvítili jsme ho všichni společně v rámci Adventího odpoledne, jehož součástí byla nejen Adventní tvůrčí dílnička se soutěží o nejlépe nazdobené vánoční perníčky, ale také tradiční dětský jarmark a vystoupení místních předškoláků a školáků.

Nově se uskutečnila i dobročinná dražba, na které byly vydraženy některé výrobky z Adventní dílny a z perníčkové soutěže.

Pro těžce nemocnou Kačenku Mikešovou, trpící dětskou mozkovou obrnou se svalovou hypotonií, se během krátké chvíle podařilo vybrat neuvěřitelných pět tisíc korun.

Na stolech s občerstvením přitom nechybělo ani cukroví, které na sváteční setkání u vánočního stromu přinesla většina sousedek a sousedů.

Potvrdilo se tak, že nejhezčí dárky se nedají koupit, ale dokážeme si je dávat sami navzájem.

Děkujeme.

Text: Blanka Hrdinová, Fotografie: Pavel Šváb, Video: Tereza Makovcová

Každý z nás má v životě nějakého Martina – tatínka, dědečka, strýčka nebo třeba kamaráda. A my jsme se ve školce seznámili s tím svatým. Vysvětlili jsme si, že se s jeho svátkem pojí mnoho říkanek o počasí, takzvaných pranostik. Třeba ta, že na svatého Martina kouřívá se z komína, a proto jsme si z cihel postavili komíny a pořádně v nich zatopili, a tak nás sníh ani mráz, které s sebou toto období přináší, nezaskočily.

A protože dny se zkracují a světla kvapem ubývá, přilákali jsme si ho k sobě do školky. Naši šatnu teď osvětlují lampiónky, ve kterých si za pár dní budeme moct domů odnést i betlémské světlo.

Dny v týdnu máme dávno v malíku, a tak víme, že pátek je poslední den, kdy se jde do školky. Minulý týden jsme ale v pátek ve školce nebyli. A proč? To jsme si vyslechli v pohádce o černokněžníkovi, kterého lidé porazili magickým zvukem – cinkáním klíčů. A stejně tak jako každý z nás slaví svátek, slaví svátek i naše země, Česká republika, a abychom mohli slavit taky a připomenout si vítězství nad černokněžníkem, zůstáváme 17. listopadu každý rok doma.